— Other authored texts —

articles & interviews


Running the Race

OCMS website, 2021/07

"PhD is a journey," our group was told during our induction at OCMS. I knew my PhD research would take years of perseverance considering that I was doing it part time alongside my ministry obligations and raising four small children. What I was not prepared for was what took place in 2020. I had not been feeling well for some time. Once day, my doctor called me into his consulting room and said: 'Listen, you have nearly zero white blood cells,' and sent me promptly to the hospital for more check-ups. There they figured I had acute leukaemia and immediately started chemotherapy...

Tudy neprojdeš

Život v Kristu, 2021/11

Nebudu si hrát na hrdinu a hned na začátku řeknu, že moje upřímná odpověď na otázku, zda mám strach ze smrti, bude ano. Mám strach nebo obavu z umírání, špatně snáším, když mě něco bolí. Ženy jsou v tom možná silnější, pořád obdivuji svou manželku, jak zvládla čtyři porody. Prostě se netěším, ať už to bude probíhat postupně, nebo jako jednorázová událost. Na druhou stranu, smrt jako takovou vnímám jako vstupní bránu ke vzkříšení, ve které pevně věřím. Všímám si, že se lidé obecně dělí na optimisty a pesimisty a křesťané nejsou výjimkou. Jedni věří, že bude líp, jiní, že bude hůř. V čem se ale my věřící v Krista shodneme, je to, že..

Můj život se točí kolem bývalé Jugoslávie

Interview, Křesťan Dnes, 2021/05

Strávil jste v Bosně osm let. Můžete přiblížit jak se to odehrálo?

Do Bosny a Hercegoviny (BiH) jezdím s přestávkami kolem dvaceti let. V roce 2002 jsem tam byl poprvé na misijním výjezdu, pracovali jsme na západě země v Bihaći, rozdělovali jsme humanitární pomoc, hráli pouliční evangelizační scénky a měli program pro dospělé i pro děti. Natrvalo jsem v Bosně strávil osm let, mezi r. 2008 a 2016 jsem žil v druhém největším městě, v Banja Luce...

O misii, leukémii a lásce z Balkánu

Jak došlo k tomu, že jste se stal misionářem? Byl to váš dětský sen?

Nebyl. Ale rád jsem cestoval, učil se cizí jazyky a poznával cizí kultury. Když jsem uvěřil, součástí toho "balíčku" je, že člověk přirozeně sdílí víru - v rodině, se spolužáky, na sídlišti, ale i v cizích zemích. Uvědomil jsem si, že můžu někam jet, a zároveň tam prakticky pomoct a hlásat Dobrou zprávu...

Studuji rád: Úvaha nad vlastní misijní prací a studiem misiologie

Život v Kristu, 2020/01

Už od dětství mi bylo vštěpováno: "Přemýšlej nad tím, co děláš" - ať už šlo o psaní domácího úkolu, o pomoc s rovnáním věcí do auta nebo s mytím nádobí. Tahle fráze mě provázala celé dospívání a můžu říct, že mě často pěkně štvala. Jak to ale bývá, nakonec jsem za laskavé instrukce vděčný a nějak to se mnou zůstalo. Když jsem pak dělal misii a prakticky sloužil lidem v bývalé Jugoslávii, rád jsem přemýšlel o tom, proč to vůbec dělám, co dělat jinak a lépe, a co naopak přestat dělat úplně...

Duchovní boj pod moskitiérou

Život víry, 2021/11

Vyskočil jsem uprostřed noci a skoro jsem protrhl moskytiéru nad postelí. "Něco tady je," říkám kamarádovi, který se probudil, když jsem předtím zařval ze spaní. "Co se děje?" "Něco na mě šahalo," říkám. Dostal hned husí kůži, taky něco cítil. Hned jsme se začali společně modlit, ale souvislá modlitba nám moc nešla, spíš jsme vyznávali ochranu skrze krev Ježíše. Ani nevím, kdy jsme šli znova spát, ale odešlo to. Byla to pro mě jedna z mnoha intenzivních zkušeností, které jsem zažil během své misijní cesty po jižní části Afriky...